Když příroda rozdává

Nastal podzim, listí se zbarvilo do spousty barev, slunce vysílá oslabené sluneční paprsky
a já zatím netrpím podzimní depresí :D.

Momentálně se snažím uspat Šimůra, ale nedaří se mi to. Tahá mi gumičku z ruky a posléze ji hází za postel, snaží se zahryznout do ciferníku hodinek, ale moc mu to nevychází, tak raději leze ke své postýlce, kde zkoumá vesmírný kolotoč.
Jo, uspávání je opravdu děsná legrace.


Venku je krásně. Dopoledne jsme byli na procházce a já bych ráda i odpoledne někam vyrazila. Takže, Šimone, spi už:D.

Dřív jsem podzim neměla ráda. Milovala jsem jen jaro a léto. Teď jsem dospěla k tomu, že i v tomto podzimním podnebí je příroda nejkouzelnější. Jo, kouzelná je i v zimě, ale spíš na horách. Břečky sněhu a špíny ve městech se mi moc nezamlouvají :D.

O víkendu příroda zařídila peckové počasí a tak jsme vyrazili do Průhonického parku.



Je to nádherné přírodní místo plné květin a stromů (o víkendu i velkým počtem lidí :D).
Vzali jsme si s sebou i svačinu. Snědli jsme ji hned, když jsme vešli do parku :D. Buďte zodpovědní, takže jestli se rozhodnete jít 10km okruh, raději si jídlo šetřete.




Můžete s sebou vzít i svého psa, tedy pokud snese jiná zvířata. Jestli není přátelský, raději ho neberte :D




Počasí hrálo do karet i sportovním aktivitám. Po příjezdu domů, jsem šla běhat. Prubla jsem nové funkční triko z Decathlonu. Uběhla jsem 7,2km.
Běh je prostě moje relaxační činnost. Duševní hygiena. Nenosím sluchátka, protože se bojím, že by mě srazilo auto nebo napadlo nějaké bájné zvíře :D.
Navíc se mi líp vnímá okolní příroda a hlavně se mi dobře přemýšlí.
Třeba teď jsem přemýšlela o rovnátkách...

Jo, je to dost aktuální téma. Mám velkou tlamu a velké zuby.
Honza mě hecuje do různých testovacích her “Kolik věcí do pusy narvu” 😃. Připadám si jak atrakce v panoptiku. :D
Ale jsem kolikrát mile překvapená, co všechno se mi dovnitř vejde.
Jo, Honza mě od rovnátek odrazuje. Prý ke mně můj úsměv neodmyslitelně patří. Mně moje zuby nevadí. Nikdy to ničemu nebránilo. Když se mnou kdysi dávno flirtoval zubař, no dobře, je to asi 7 let zpátky (asi by neflirtoval s 10 letou) chválil můj chrup, ale co se týče špičáků, měl pocit, že mě zuby spíše diskriminují.
Jenže...rostou mi zuby moudrosti. Fakt díky za ně. Ironie :D (údajně za x let lidem růst nebudou). Díky nim se mi můj upíří zub prodral víc dopředu, což občas, nepatrně, vadí při mluvení.
Holt jdu příští týden na konzultaci a uvidíme, co se s tím dá dělat.

Další věc, kterou budu muset řešit jsou moje kotníky. Nemám dva. Mám čtyři. :D Nevím, co s tím příroda měla v plánu, ale asi je nechám operativně odstranit. Jsou dost omezující. Kvůli nim mi vadily lyžáky, pantofle, baleríny a holiny.
Stávám se terčem posměchu :D. Respektive Honzových nejapných poznámek. Teda i já si z toho dost utahuju :D.
Každé ráno raději kontroluju raději Šimonovi chodidla, jestli nááááhodou taky nemá o kotník navíc :D.

Jo, tak tohle jsou běžné aktuální starosti potetovaný mámy. Když teda nepočítám téch x dalších :D