Felicitas ❣️
Jak moc člověk věří medicíně? Je opravdu tak mocná, jak se prezentuje nebo je příroda stále ještě daleko mocnější....?
V období dospívání jsem prodělávala záněty malé pánve. Netušila jsem, že něčím takovým procházím, tudíž jsem to vůbec neřešila.
V 16 mi ovšem lékaři prorokovali neplodnost. „Ponesete si následky, děloha je srostlá“. V tomhle mladistvém věku mi to bylo víceméně jedno. Děti jsem v plánu neměla. Pro jistotu jsem však ještě, jako většina dívek, dělala to nejhorší, co dělat lze. Brala antikoncepci.
Kdybych dřív věděla, jaké je to svinstvo, nikdy bych tím své tělo nehuntovala. Fuj. Ať už jde o naprosté fyziologicko-mentální rozhození těla nebo o strach z trombózy, je to neuvědomělé rozhodnutí, jak se zlikvidovat. Někomu to dojde dřív, někomu později. Jediné pozitivum? Farmaceutické firmy prosperují díky ní a antidepresivům.
Brala jsem ji 5 let. Po vysazení konečně ustal můj panický strach z ucpání žil a následné embolie.
V mé mysli se odehrávalo dilema. Rodina x kariéra. Chtěla jsem obojí, ale netušila jsem, jak toho docílit. Člověka do nepohody, kterého jsem si jako tátu představit dokázala, jsem měla a mám :-).
Na co čekat? :-D
Zhruba dva týdny se mé uvažování zaměřilo na představu – BÝT MÁMOU.
Po dvou týdnech skončilo :-D....
Koncem srpna se mi naskytla skvělá příležitost. Budu paní učitelka. Jupí, ty brďo. To bude pecka. Budeme si s Honzou užívat. Jéjej, co všechno si pořídím?
První věc, na které padly peníze: předělání pokoje. Pořídili jsme nový nábytek, zredukovali krámy, přebytečné věci. Nenapadlo mě, že bych se v budoucnu stěhovala, takže jsem realizovala vidinu svého „VYSNĚNÉHO“ pokoje. Říjen 2015.
Ve škole to bylo úžasné. Měla jsem skvělou třídu.
Listopad 2015.
Menstruace nedorazila. Ježiš, nebudu plašit :-D.
Po 14 týdnech zpoždění padl první test.
Stejně zbytečně, dyť tam nic nebude.
Srdce se rozbušilo, ruce rozklepaly. Test pozitivní. Tsss, určitě je vadný. Udělám i ten druhý. Taky pozitivní.
Od tohoto dne každý další den byl test pozitivnější a pozitivnější. Víc už to snad nešlo :-D. Využito bylo zhruba 10 testů.
Lékař potvrdil. Jste těhotná.
V tu chvíli mi nic samozřejmě nedošlo.
Medicíno, teď ti to příroda natřela! Ani se nemusela moc snažit :-D.
Další půl rok se život roztočil jako kolotoč na Matějské. Shánění bydlení, šetření financí, nakupování potřebných věcí. Strach, jak to všechno zvládneme, rostl. Představa, že se mi život obrátí vzhůru nohama, mě děsila. Tloustnutí, doteky na břicho, neustálé vyptávání na zdravotní stav. Bylo to k zbláznění. Ke konci těhotenství jsem narostla dohromady o 31,5 kg. Boty tento nápor nezvládaly. Naše vana trpěla. Nemluvě o posteli...:-D. Kotníky se totálně vytratily.
Ve 40 tt mi zjistili Preeklampsii. Jedná se o onemocnění placenty, kdy dochází ke zvýšení krevního tlaku, otokům (ty byly opravdu na maximum a trvaly dva měsíce!), bolesti hlavy...atd. Co všechno tahle nemoc způsobí?...Ehm, takže: špatné zásobení krví – dítě má málo kyslíku, může dojít ke smrti plodu i matky, dojde k otoku mozku. Bože, díky za to, že se nic z toho nestalo.
Ihned mě hospitalizovali. Bylo nutné porod vyvolat, aby nedošlo k nejhoršímu....
Co se týče porodu, tak přiroda je nejlepší z nejlepších. Fantastická, úžasná. Tu bolest si totiž už nepamatuju. :-D
Narození Šímy se vyvolávalo 12.7. od 8:00. V 18:00 praskla voda. Dost mě to rozesmálo. Jako by někdo ze mě vytáhnul špunt :-D.
Kontrakce sílily. Byla odstávka teplé vody. Co si budeme povídat, teplá voda mi docela chyběla.
Pamatuju si jednu chvíli, kdy jsem si řekla: „Elí, nezapomeň, tohle je ta nejhorší bolest!“. Motto si pamatuju, intenzitu bolesti ne :-D.
Ve 21:30 jsem s vážnou tváří sdělovala Honzovi, že to nezvládnu. Podpořil mě. „Musíš to zvládnout“, tak jo, dík :-D. Jdu se o to pokusit.
Ve 22:02 byl venku. Omotaná pupeční šňůra kolem krku, ale nakonec v pořádku. Rozeřval se. Poprvé v životě mi na hrudi leželo MOJE dítě.
Šimon a já v šoku po tom všem, co se odehrálo. Nevěřícně jsme na sebe hleděli. Dostala jsem chuť na KFC :-D. Zašívání, celkové hojení popisovat nebudu...
Od této chvíle jsem úzkostlivá, starostlivá a milující máma. Nedokážu popsat, jak moc jsem se změnila po emocionální stránce. A po fyzické stránce? Rapidně :-D.
Čím je Šimon větší, tím je pouto silnější. Probojoval si život na svět. Sílí každý den víc a víc. Bojím se, kolik chyb ve výchově uděláme, mám strach, zdali budeme dobří rodiče. Nic není jisté. Jen to, že ho budu milovat vždy. Dokud to neprožijete, nepochopíte.
Stal se největším důvodem, abych začala lépe myslet O fyzickém i duševním zdraví, věřit v dobro, v sílu života. Vyspěla jsem. 😊
Všechno se obrátilo naruby. Já mu za to děkuju, protože až teď dává život smysl.
Medicína neustále vynáší verdikty, ale příroda, mocná čarodějka, dokáže daleko víc...❤️
V období dospívání jsem prodělávala záněty malé pánve. Netušila jsem, že něčím takovým procházím, tudíž jsem to vůbec neřešila.
V 16 mi ovšem lékaři prorokovali neplodnost. „Ponesete si následky, děloha je srostlá“. V tomhle mladistvém věku mi to bylo víceméně jedno. Děti jsem v plánu neměla. Pro jistotu jsem však ještě, jako většina dívek, dělala to nejhorší, co dělat lze. Brala antikoncepci.
Kdybych dřív věděla, jaké je to svinstvo, nikdy bych tím své tělo nehuntovala. Fuj. Ať už jde o naprosté fyziologicko-mentální rozhození těla nebo o strach z trombózy, je to neuvědomělé rozhodnutí, jak se zlikvidovat. Někomu to dojde dřív, někomu později. Jediné pozitivum? Farmaceutické firmy prosperují díky ní a antidepresivům.
Brala jsem ji 5 let. Po vysazení konečně ustal můj panický strach z ucpání žil a následné embolie.
V mé mysli se odehrávalo dilema. Rodina x kariéra. Chtěla jsem obojí, ale netušila jsem, jak toho docílit. Člověka do nepohody, kterého jsem si jako tátu představit dokázala, jsem měla a mám :-).
Na co čekat? :-D
Zhruba dva týdny se mé uvažování zaměřilo na představu – BÝT MÁMOU.
Po dvou týdnech skončilo :-D....
Koncem srpna se mi naskytla skvělá příležitost. Budu paní učitelka. Jupí, ty brďo. To bude pecka. Budeme si s Honzou užívat. Jéjej, co všechno si pořídím?
První věc, na které padly peníze: předělání pokoje. Pořídili jsme nový nábytek, zredukovali krámy, přebytečné věci. Nenapadlo mě, že bych se v budoucnu stěhovala, takže jsem realizovala vidinu svého „VYSNĚNÉHO“ pokoje. Říjen 2015.
Ve škole to bylo úžasné. Měla jsem skvělou třídu.
Listopad 2015.
Menstruace nedorazila. Ježiš, nebudu plašit :-D.
Po 14 týdnech zpoždění padl první test.
Stejně zbytečně, dyť tam nic nebude.
Srdce se rozbušilo, ruce rozklepaly. Test pozitivní. Tsss, určitě je vadný. Udělám i ten druhý. Taky pozitivní.
Od tohoto dne každý další den byl test pozitivnější a pozitivnější. Víc už to snad nešlo :-D. Využito bylo zhruba 10 testů.
Lékař potvrdil. Jste těhotná.
V tu chvíli mi nic samozřejmě nedošlo.
Medicíno, teď ti to příroda natřela! Ani se nemusela moc snažit :-D.
Další půl rok se život roztočil jako kolotoč na Matějské. Shánění bydlení, šetření financí, nakupování potřebných věcí. Strach, jak to všechno zvládneme, rostl. Představa, že se mi život obrátí vzhůru nohama, mě děsila. Tloustnutí, doteky na břicho, neustálé vyptávání na zdravotní stav. Bylo to k zbláznění. Ke konci těhotenství jsem narostla dohromady o 31,5 kg. Boty tento nápor nezvládaly. Naše vana trpěla. Nemluvě o posteli...:-D. Kotníky se totálně vytratily.
Ve 40 tt mi zjistili Preeklampsii. Jedná se o onemocnění placenty, kdy dochází ke zvýšení krevního tlaku, otokům (ty byly opravdu na maximum a trvaly dva měsíce!), bolesti hlavy...atd. Co všechno tahle nemoc způsobí?...Ehm, takže: špatné zásobení krví – dítě má málo kyslíku, může dojít ke smrti plodu i matky, dojde k otoku mozku. Bože, díky za to, že se nic z toho nestalo.
Ihned mě hospitalizovali. Bylo nutné porod vyvolat, aby nedošlo k nejhoršímu....
Co se týče porodu, tak přiroda je nejlepší z nejlepších. Fantastická, úžasná. Tu bolest si totiž už nepamatuju. :-D
Narození Šímy se vyvolávalo 12.7. od 8:00. V 18:00 praskla voda. Dost mě to rozesmálo. Jako by někdo ze mě vytáhnul špunt :-D.
Kontrakce sílily. Byla odstávka teplé vody. Co si budeme povídat, teplá voda mi docela chyběla.
Pamatuju si jednu chvíli, kdy jsem si řekla: „Elí, nezapomeň, tohle je ta nejhorší bolest!“. Motto si pamatuju, intenzitu bolesti ne :-D.
Ve 21:30 jsem s vážnou tváří sdělovala Honzovi, že to nezvládnu. Podpořil mě. „Musíš to zvládnout“, tak jo, dík :-D. Jdu se o to pokusit.
Ve 22:02 byl venku. Omotaná pupeční šňůra kolem krku, ale nakonec v pořádku. Rozeřval se. Poprvé v životě mi na hrudi leželo MOJE dítě.
Šimon a já v šoku po tom všem, co se odehrálo. Nevěřícně jsme na sebe hleděli. Dostala jsem chuť na KFC :-D. Zašívání, celkové hojení popisovat nebudu...
Od této chvíle jsem úzkostlivá, starostlivá a milující máma. Nedokážu popsat, jak moc jsem se změnila po emocionální stránce. A po fyzické stránce? Rapidně :-D.
Čím je Šimon větší, tím je pouto silnější. Probojoval si život na svět. Sílí každý den víc a víc. Bojím se, kolik chyb ve výchově uděláme, mám strach, zdali budeme dobří rodiče. Nic není jisté. Jen to, že ho budu milovat vždy. Dokud to neprožijete, nepochopíte.
Stal se největším důvodem, abych začala lépe myslet O fyzickém i duševním zdraví, věřit v dobro, v sílu života. Vyspěla jsem. 😊
Všechno se obrátilo naruby. Já mu za to děkuju, protože až teď dává život smysl.
Medicína neustále vynáší verdikty, ale příroda, mocná čarodějka, dokáže daleko víc...❤️
Komentáře
Okomentovat